Hron 2000

Úvod

Zatímco většinu letních plaveb na českých řekách příliš neplánujeme, na sjezd slovenské řeky Hron jsem se připravoval velmi pečlivě. Hlavní důvod byl v tom, že na české řeky není problém sehnat průvodce, kde je kromě říční kilometráže, mapky také popis okolí řeky a plán splutí od tábořiště k tábořišti. Jediné co jsem sehnal v knihovně k řece Hron, byla stará kilometráž. Využil jsem tedy vodácké konference na www.raft.cz a na můj dotaz ohledně řeky Hron jsem dostal několik odpovědí. Někdy byla naše konverzace humorná ale poskytla mi určitý obraz o řece a okolí a tak jsme se, podle mého mínění dostatečně poučení, sbalili a v pátek večer okolo 18:00 vyrazili dvěma auty s vlekem vstříc novému dobrodružství se jménem HRON 2000.

Pátek 21.7.2000

Z internetu jsem získal informaci, že v Nemecké sice je kemp, ale je tam velmi nepříjemný správce, se kterým měli vodáci, kteří mi informaci poskytli, menší potíže. Známí vodáci z práce zase tvrdili, že slušnější kemp než v Nemecké na Hronu nenašli. Takové protichůdné informace nejsou moc povzbudivé. Přesto jsme to riskli a po pěti hodinách bloudění jsme do Nemecké dorazili okolo 23:00 hod.

Když jsme dojeli na parkoviště, na budově se sociálním vybavením kempu se rozsvítilo světlo. Okolo budovy pobíhali dva velcí vlčáci a dělali na nás zlé psy. Křiknul jsem na ženu ať nepouští ven našeho knírače. Naše fenka malého knírače Megi je od té doby, co ji v šesti měsících ošklivě potrhal pomatený vlčák, velmi agresivní na všechny velké psy a chce je sežrat. No a jak bych to majiteli kempu zdůvodnil, že mu náš pes sežral ty jeho hlídače?

Po chvíli obcházení budovy jsem našel dveře na WC, ze kterých vycházel mladý kluk. Dal jsem se s ním do řeči a on to byl syn majitele kempu. Domluvil jsem se s ním bez problému a ačkoliv jsem ho vlastně probudil v tuto noční hodinu, byl velmi vstřícný.

Utábořili jsme se u řeky. Holky šly využít teplé sprchy a my kluci zahlédli nedaleko oheň. Vzali jsme dvě láhve vína a šli se seznámit. U ohně seděla parta vodáků z Prahy. Spluli Váh a po dvoudenním úseku Hronu končili na řece a v sobotu se vracejí domů. Ohledně úseku řeky nad Nemeckou jsme se dozvěděli, že se sjet dá, ale je to díky nízkému stavu vody takové drcání po kamenech.

No a protože jsem celou cestu autem nepil a teď jsem to doháněl pitím vína, velice rychle jsem se opil a tak jsem šel raději spát.

Sobota 22.7.2000 Úsek Nemecká 220,3 - Šálková 200,0

Ráno mě velmi bolela hlava a celkově mi bylo velmi šoufl. Komár sice tvrdil, že jeho víno je kvalitní, dovezené z Jižní Moravy a stálo pouhých 20 korun litr. Pomyslel jsem si tím střepem, co mi trčel místo hlavy z krku, že je to hezká pohádka, ale přesto mi bylo blbě.

Před vyplutím jsme si zavdali slivovice. Ta kudy teče tudy léčí. Mi ovšem přivodila rychlé zvracení, po kterém se mi ovšem ulevilo a tak jsem si mohl úsek Nemecká - Šálková vychutnat. Celý tento úsek z 220 kilometru na 200 kilometr je řeka rychlá, mírně peřejnatá a člověk se moc nenadře. Jako řeka mě Hron nadchl. Nesmíte si ovšem všímat spousty vraků z aut "zaparkovaných" na dně řeky nebo na březích za každým mostem a taky občasné utopené mršiny psa nebo dokonce na jednom místě i pěkně nafouklého břicha utopeného telete. Je to škoda pro řeku, protože voda Hronu v tomto úseku je průzračná a je vidět na dno.

Projeli jsme Slovenskou Lupču, kde mělo být na levém břehu tábořiště Rychlých šípů. Tak jsme to nějak projeli aniž bychom si ho všimli. Kousek níž po řece začalo něco jako umělé peřeje, nebo provalený jez. Na proplutí bylo vody málo a tak jsme lodě přetáhli přes kameny.

Na levém břehu asi jeden kilometr nad silničním mostem v Šálkové jsme nalezli stopy po přistávání lodí a tam jsme nad řekou nalezli ohniště a stopy po táboření. Vedle valu vedla dosti frekventovaná polní cesta. Od procházejících rybářů jsme se dozvěděli o blízké dědině Šálková a tam jsme doplnili vodu na vaření a v obchodě nějaké pití na cestu. Večer byl táborák a hráli jsme na kytaru a pili jsme víno a já, protože můj žaludek pořád protestoval, musel abstinovat.

Neděle 23.7.2000 Úsek Šálková 200,0 - Sliač 176,0

Vypluli jsme okolo 12:00 jako vždycky. Po necelých dvou kilometrech jsme dopluli k jezu v Šálkové

Všichni nás před ním varovali, ať ho přeneseme. On ten jez není vysoký a vypadá nevinně. Jedině, že se za ním nedělá vlna odtékající vody a spíše to vypadá, jako by se voda balila pod jezem. Dva kmeny, které se marně snažily opustit jez a plout dále po řece, toho byly důkazem. Poslechli jsme tedy rady a jez jsme přenesli.

Řeka tekla stále svižně a břehy byly zjevně upravené kvůli velké vodě. Před Banskou Bystricí je v řece mírný stupeň, který je sjízdný vpravo. Teče tam více vody, ale my, co jsme byli na vodě s dětmi, jsme lodě raději spustili na šňůře a pod stupněm nasedli do lodí. Ostatní se ovšem vyřádili a sjeli si ho. Kromě mírného nabrání vody do lodí, se jim žádná újma na zdraví nepřihodila.

Vysoké zdi okolo řeky a byli jsme v Bánské Bystrici. Na levém břehu byla u zdi mělčina a nad ní na cestě stánek se slunečníky. Přistáli jsme a zašli na pivo. Nechutné, teplé pivo Martin v kelímku jsem s nechutí dopil. Přesto mi udělalo dobře. Zato děti si daly kofolu, rozvařené párky s chlebem, na to meloun a zajedly to sušenkami. Zbytek cesty bylo klukovi i dcerce špatně a tak nejhezčí úsek Hronu jen tiše protrpěly.

Stav vody v Bánské Bystrici byl 99 cm. Na dolní úsek Hronu, podle kilometráže je to prý tak akorát. Pod městem nás peřeje trošinku pohoupaly a už jsme se těšili na největší peřeje Hronu u Vlkanové. Sluníčko svítilo a před námi se v pravotočivé zatáčce objevily peřeje. Krásné, projeli jsme je vlevo, pak křížem přes proud doprava a mezi šutry středem. Jsou nádherné, vody tak akorát, aby si je člověk vychutnal. Být více vody, tak jsou kameny tak zalité, že by to člověk ani nezpozoroval, že jede přes nějaké peřeje. Mému háčkovi ovšem peřeje tak rozhoupaly žaludek, že se musel vyblít. Ještě několikrát jsme kvůli němu zastavovali, než se dal do pořádku a udělalo se mu trochu lépe.

Projeli jsme pod mostem ve Sliači a asi 600 metrů za ním přitéká zprava nějaký potok. U jeho ústí jsme našli místo na táboření a za valem bylo pole a na jeho okraji dostatek suchých ořezaných větví na oheň. Část naší party vyrazila do hospody. My jsme si zatím udělali jídlo a když moje žena prohlásila, že s dětmi zůstane u stanu, dostal jsem tím pádem vycházku a vyrazili jsme spolu s Tomem a Petrou hledat zbytek party. Samozřejmě jsme je nenašli ale našli jsme pivo, které mi chutnalo a tak jsem se uzdravil úplně. To léčivé pivo se jmenuje Topvar a vaří ho v Topolčianském pivovaru.

Po setmění jsme se vrátili ke stanům a našli zde zbytek party. Chvíli jsme seděli okolo ohně, hráli na kytaru a dopíjeli zbytky vína a pak jsem šli spát. K ránu pršelo a tak těm, co spali pod širákem, navlhly spacáky.

Pondělí 24.7.2000 Úsek Sliač 176,0 - Pustný hrad 168,0

Protože kolem Hronu není mnoho kempů se sprchou s teplou vodou, nachutnal jsem před cestou holky na koupání v termálních koupalištích. Ráno jsem se ovšem v pekárně od místních žen dozvěděl, že to asi ve Sliači bude snad jen pro pacienty a tak jsme brzy vyrazili na řeku a sjeli pět kilometrů do Zvolena, kde jsme zaparkovali pod silničním mostem. Zůstal jsem hlídat lodě a zbytek party se vydal autobusem na Kováčovou na termální koupaliště.

Když se vrátili, jeli jsme kousek po řece k jezu. Podle informací z internetu je sjízdný ale proti tomu se už jezný pojistil a středovou propust zvedl do metrové výše, aby to nikoho nepokoušelo. A tak jsme skutečně jak Ukrajinci na české stavbě přenášeli tento jez včetně asi 250 metrů vzdálené umělé peřeje. Skutečně je pod touto peřejí vpravo silný vratný proud a tak jsme lodě spouštěli na vodu až za ním.

Kousek pod Zvolenem přitékala z levé strany Slatina a kousek pod jejím ústím jsem našli na levém břehu příjemné tábořiště. Přistáli jsme a nasbírali jsme si hromadu dřeva na oheň. Byla již tma, když ke břehu přirazily tři lodě. Slovenští vodáci z Bystrice a Slov. Lupče jeli na jisto a byli zaskočeni, že zde někoho našli. Pozvali jsme je k ohni a tak jsme se seznámili s první vodní partou na Hronu. Dosud jsme na řece nikoho nepotkali.

Na našich řekách jsme zvyklí dřevo na oheň šetřit, ale tady evidentně nemají se dřevem problém a tak Slováci udělali vatru, že jsme mohli zpívat ze zpěvníku bez baterek. Jeden ze slovenských vodáků Peter hrál stejně většinou zpaměti a tak jsem poprvé slyšel písně od Plíhala. Přidal jsem několik písní od Kryla a Petra zahrála nějaké anglické písně. Všem se to líbilo, pouze když Petra zkusila zahrát jednu slovenskou písničku od Mira Žbirky, bylo vidět, že se to Slovákům vůbec nelíbí. Ostatně oni hráli pouze české písničky.

Úterý 25.7.2000 Úsek Pustný hrad 168,0 - Šášovské Podhradie 140,3

Vypluli jsme jako vždy okolo oběda a při průjezdu pod novým mostem na pravém břehu upravoval pasák náplavy. Pod mostem je pár kamenů v řečišti a všichni jsme projeli bez problémů. Pouze Fredy s Pavlou najeli na šutr uprostřed a cvakli se. Zastavili jsme při levém břehu pod mostem a čekali, kde vyleze na břeh, abychom mu poskytli slivovicovou pomoc. Pavla vyplavala s pádlem v ruce na naší straně a zářila jak žárovka. Byla to její první řeka a už se cvakli. Přežila to a hlt slivovice ji zahřál natolik, že jsme mohli sledovat Fredyho jak s lodí pluje k pravému břehu. Komár s Lenkou čekali na řece kam dopluje a pak proti proudu vymakali k němu a pomohli mu vylít vodu z lodě. Celá nehoda se obešla bez ztráty na životech, pouze Pavla utopila cigártašku se stokorunou. Peníze vzal čert ale neměli jsme co kouřit.

Dopluli jsme k lávce pro pěší nad Hronskou Dúbravou a vydali jsme se do dědiny doplnit zásoby. V obchodě jsme dokoupili cigarety, víno, chleba a nějaké mlsky pro děti a zašli si do nádražní restaurace na pivo. Byl jsem zde na vojně a protože jsme z Močiaru do Hronské Dúbravy chodili na vlak, tak se pohybuji ve známých končinách. Za těch patnáct let co jsem z vojny doma, se toho ovšem dost změnilo. V hospodě jsme potkali Slováky, se kterými jsme tábořili a tak jsem si s nimi pokecal u piva Corgoň.

Pod lávkou je mírná peřej. Hodila nám do lodě pár kbelíků vody, ale protože se řeka hned zklidnila, přistál jsem u pravého břehu a vodu jsem vykýbloval. Pokračovali jsme dále po řece k Jalné a tam na nás místní kluk z mostu pokřikoval, že Šášov je už jenom kousek. Tak jsme stále vyhlíželi zříceninu na levém břehu a ono pořád nic. Už jsme si začali myslet, že jsme ji přejeli, když tu se před námi objevila nad řekou krásná zřícenina a pod ní skála. Propluli jsme okolní ní a na levém břehu se objevily tři kadibudky bez dveří a kousek za nimi příhodné místo k přistání.

Za valem je tábořiště se stoly, ohništěm, dvěma unimobuňkami, s korýtkem a tekoucí pitnou vodou. Nebyl zde ovšem přistaven kontejner na odpadky a tak je zde hromada odpadků. Přišli místní fotbalisté a vybrali od každého po deseti koruně za stan, loď a osobu.

Ze zříceniny je krásný výhled na Štiavnické vrchy. Dofotil jsem film a poslední fotku jsem věnoval místnímu hřbitůvku. Je napravo od cesty na louce ve svahu a je celý zarostlý trávou. Vrátili jsme se na tábořiště a vyprávěli ostatním jak je nahoře krásně. Nevím kdo dostal ten skvělý nápad, ale skoro všichni se rozhodli jít na zříceninu Šášova teď v noci. Nakonec jsme zůstali v táboře s dětmi sami s Komárem a Slováky. Lenka s Petrou byly unavené a šly spát. Zbytek party šel v noci na hrad. Povídali jsme si se Slováky o trampech a místech na vandry. U ohně zůstali pouze tři, protože polovině z nich je špatně.

Komár udělal hromadu žhavého popela a tak jsme dali péct brambory. Ostatní se vrátili z hradu okolo půlnoci a šli spát. My co jsme vydrželi u ohně do půl druhé ráno, jsme jim sežrali všechny pečoky a byly moc dobré. Mňam.

Středa 26.7.2000 Úsek Šášovské Podhradie 140,3 - Hliník nad Hronom 134,0

Vypluli jsme tohoto dne až okolo půl jedné. Po včerejším nočním strašení na zřícenině si to zbytek party ještě jednou zopakoval za denního světla. Moje rodinka byla nahoře již včera a tak jsme hlídali věci ostatních.

Dopluli jsme k silničnímu mostu ve Žiaru nad Hronom. Asi 180 metrů od mostu je Rybárská bašta. Restaurace, kde je sice draho ale velmi dobře tam vaří a čepují Zlatého bažanta. Moje žena hlídala pod mostem lodě a my ostatní jsem se zatím najedli a napili piva. Poslal jsem děti vystřídat hlídající manželku a když moje žena přišla a objednala si jídlo, přihnala se s velmi silným větrem bouřka. Po chvíli se vypršela, ale pak přišla druhá, mnohem silnější a přešla do vytrvalého deště. Rozhodovali jsme se zda nocovat v Žiaru, nebo zda poplujeme dále. Stále pršelo a tak jsem šel pohovořit s hospodářem Slovenského rybářského svazu o možnosti tábořit na jejich pozemku za restaurací. Hospodář souhlasil. Když jsme se vrátili pod most, viděli jsme, že se na jihu protrhávají mračna a ukazuje se modrá obloha.

Rozhodli jsme se tedy plout dále. Vypluli jsme v 16:10 a v 18:10 jsme již viděli bílou siluetu kostela a po pěti minutách jsme přistávali u levého břehu u loděnice. Loděnice je bílá budova na sloupkách a je vidět dobře z řeky. Přes železniční trať je kousek do hospody, kde se dá slušně a relativně levně najíst. Poseděli jsme v hospodě a pak jsme opět do půl druhé pili víno a povídali si se slovenskými vodáky. Po bouřce se dost ochladilo a tak jsme seděli, zabalení do spacáku s mojí ženou a tulili jsme se k sobě jak zamlada a bylo nám fajn.

Čtvrtek 27.7.2000 Úsek Hliník nad Hronom 134,0 - Revišťské Podzámčie 127,3

Dneska jsme spluli poslední úsek řeky Hron. Z Revišťského Podzámčia se vydala větší polovina naší party na koupaliště do Vyhní. Já s Fredym a s jeho háčicí Pavlou jsme zůstali v hospodě v Revišti a hlídali jsme tábor. Chystá se zde festival alternativní hudby a tak se sem sjíždějí pankáči a lidi s dredy na hlavě a očekávají účast až 4 000 lidí.

Po návratu zbytku party z koupaliště jsme se s rodinou vydali na zříceninu. Z Reviště je krásný výhled. Výstup nahoru je velmi strmý a tak když jsme se už potmě vraceli po tom srázu, lezli jsme chvílemi po čtyřech. Večer jsme šli brzo spát.

Pátek 28.7.2000 Návrat pro auta

Vyrazili jsme s Komárem a Tomem zpět do Nemecké pro auta. Díky festivalu funguje něco jako kyvadlová doprava. Místní ze Žarnovice svážejí pankáče skříňovou avií a do Žarnovice jeli po prázdnu. Svezli nás zadara. Ze Žarnovice nám jel vlak a přípoje krásně navazovaly. V Nemecké jsme našli auta a přívěs v pořádku a vrátili se pro ostatní do Reviště. Naložili jsme lodě, materiál a lidi a vrátili se zpět na tábořiště do Hliníku nad Hronem.

Místní tábořiště u loděnice je skvěle vybavené. Je čisté, kousek od tábora je fotbalové hřiště a místní vodáci a fotbalisté jedno jsou. Díky tomu zde mají vybudované posezení pod stříškou, krásný dvojgril v závětří a čtyři ohniště. Ohniště jsou tvořena betonovými skružemi postavenými na zemi. Do půlky jsou vysypané hlínou a okolo nich jsou udělány lavičky.

Postavili jsme stany a na grilu uvařili večeři a svařili víno. Protože nepršelo, rozdělali jsme ještě jeden oheň ve skruži. K večeru nás však déšť zahnal pod stříšku. V kempu byla parta slovenských vodáků z Nitry. Vodáků? Spíše rumáků. Byli strašně rozverní, bylo s nimi veselo a nebyli agresivní. Pili jsme s nimi až do půl druhé do rána a protože velmi ale velmi lilo přespali jsme s Tomem na stolech pod stříškou.

V noci, když všechno utichlo, najednou šplouchnutí, jako když někdo spadne do řeky. Pak chvíli ticho a najednou bublání jako když se někdo topí. Pak jsme oba s Tomem slyšeli tiché volání: "Pomoc!"

"On tam jeden z těch ožralých blbců spadnul!" Vykřikl Tom a vylezli jsme ze spacáků a šli si spočítat Slováky, kteří spali pod stříškou loděnice. Byli všichni. Pak jsme baterkami prohledávali řeku a kousek od nás pod stromem byl kámen a jak přes něho občas řeky hodila vlnku, bublalo to, jako by se někdo topil. Ještě chvíli jsme poslouchali, zda se neozve volání o pomoc a pak jsme zalezli do spacáků a spali až do rána. Nikdo z nás ani z dalších vodáckých part nechyběl a tak jsme asi měli slyšiny.

Sobota 29.7.2000 Návrat domů

Dneska jsme jenom sbalili a vydali se v celodenním lijáku na cestu k domovu. Mohu-li hodnotit řeku Hron tak z těch řek, které jsme jeli s rodinou v létě je nejnádhernější.